Zobrazeno: 1235×
Dny otáčí koly let,
jich by nikdo neuvázal.
Minulou je radost hned,
zjistiv – nic jsi nedokázal.
Život tvůj je samá nesnáz,
pouze tvrdý chleba jíš.
Třeba mysli prolomit hráz,
to však prostě nevidíš –
naopak ji opevníš.
Namísto úsměvů k Slunci,
vrháš shnilé pohledy.
Vlídným slovům nedáš šanci,
lásku mrazíš pod ledy.
Chudáka se trápit necháš,
má snad dávat pozor, ne?
Před nemocným stále spěcháš,
trest nikoho nemine.
Dokud stojíš, ač bezhlavý,
lítost tebe nezmůže.
Jen co počneš být churavý,
hádej, kdo ti pomůže?
Samotinký v koutě chřadneš,
žebráckou přebíráš hůl.
Než naposled k zemi padneš,
zvoláš napříč světa půl –
vždyť já choval se jak vůl!