Louka

Zobrazeno: 421×

Růžovím pln kabát trávy, ladně prouží ho i žluť.
Včelky bzučí skvělé zprávy, načež já jsem dostal chuť
pousmát se s myslí v dálkách, blízké hladit kytičky,
zapomenout sny o válkách jako brouček maličký.
Těžko ruším smutné chvilky, ač nádherou obklopen,
když opodál rachot velký, zeleň zmírá betonem.
Dávno pryč jsou klidné časy, kdy dědina jásala,
teď chamtivci rvou jí vlasy, by ji kola drásala.
Obří kůly k srdci razí, bedra drtí kameny,
černá smrt se lepce plazí, rdousí zbylé kořeny.
Bázní leští tvrdé plechy, že jim neví říci ne?
Nicotné pak budou vzdechy, až Matička zahyne.

Komentáře