Zobrazeno: 1194×
Zplozen skrze Tvoji krev a něhu, já křikem na svět zavítal.
Ač od těch dnů nejsme jeden, připoután jsem k Tobě dál –
i zlá smrt je krátká, nerozdělí naše cesty.
Půjde jeden, však i druhý. Shledáme se, žádné žvásty.
Neznám slova štěstí, jež mne potkalo –
jež denně vídám v očích Tvých, až srdíčko by plakalo.
Cítím bolest za chvíle, kdy přidělával jsem Ti vrásky –
kdy byl jsem zlý, a přes to všechno
dávalas mi růže lásky.
Cokoli chceš, přej si, splním – kéž měl bych dosti sil,
abych aspoň trošku svoje sprosté skutky odčinil.
Trest bičuje mne odevšad, nepřestanu litovat.
Však věz, Maminko má – Tebe navždy budu milovat.