Okamžiky

Zobrazeno: 392×

Smítka prachu, blyštící se v odpoledním slunci,
ladně ku všem stranám svůj směr udávají.
Rytmem dechu lesa plápolají táhlé kmeny,
mozaiku pak završuje plovoucí milostné spojení.

Ach, líbezný ty tóne, jenž hnízdečkům předcházíš,
skotačící motýlci, rovněž v pár vy upadáte,
pestřenko, co sama proti větru brojíš,
nářky krčků hladových, tak vytrvale kol se ozýváte!

Úchvatná změť barev náhle v harmonii propuká,
každým dalším krokem teplo shůry chytám.
Po té svěží zeleni radost slovo přebírá,
za zenitem roztočím se, jásot duše rozdávám.

Ač jsem tíží připoután k té hlíně
výskok odpoutá mé údy, let jak pták.
Cokoli se stane, nechci žíti jinak,
neoupstím přenádherný tento zázrak.

Komentáře