Zobrazeno: 1250×
Když úsměv náhle promění se v pláč
a nenacházíš ve svých slzách, nač
jen zmírá sen, co znamená ti svět,
pak spánku nedá ti pár holých vět:
„Vždyť tenkrát jsme to byli my…
Tenkrát jsme to byli my.“
Když posloucháš z povzdálí šťastný hlas
a stříbrem v slunci zazáří tvůj vlas,
tak ač na klíně máš jen starou hůl,
zpod víček tvých vytéká světa půl,
neb „tenkrát jsme to byli my…
Tenkrát jsme to byli my.“
Když každý k tobě sklání smutnou tvář
a tiše přichází poslední zář,
ty dávno víš, že nadešel tvůj čas,
však ještě jednou vzpomeneš si zas,
že „tenkrát jsme to byli my…
Tenkrát jsme to byli my.“