Zobrazeno: 1213×
Svět lze připodobnit ke krystalu křišťálu. Jeho podobu hyzdí rány minulosti, jež utrpěl. Nepříznivé podmínky růstu, vlivy vnějších sil, nežádoucí příměsi – to vše v konečném důsledku určuje jeho kvalitu. Dokonalé krystaly jeví absolutní pravidelnost tvaru, jsou bez příměsí, jež jednak ovlivňují jejich lámavost a barvu, jednak mohou vést ke vzniku prasklinek či podobných vad. Žel, ty reálné nejsou prakticky nikdy dokonalé, ač by mohly být – stejně jako svět sám. Proč se spokojit s málem, když mohu míti vše? Neexistuje vyššího nad ideálním, tudíž cesta za Vrcholem je pravým smyslem naplněna. I Kosmos to ví, jinak by se těžko hodlal vyvíjet. Leč zhouby popisované výše ho neustále odvádí od uspokojení, plodí pouze zmar a nicotu. Ony jsou překážkou lepšímu světu, světu čistému, dokonalému krystalu bez defektů, proto nutno jich nadobro uvrhnout v rokli zatracení!
Dnes není možno zajistit hladké domluvy a bezvýhradného souhlasu, za což plně obviňuji nehomogenitu, různorodost psychik nás všech. Mnozí nachází právě v této nekonzistenci krásu a smysl života, budiž. Pro mě jsou tihle slepí. Snad nevidí nekonečná nedorozumění, která pramení právě z odlišných povah jedinců? Staletí křivd, smýšlení lží, jež jsou cementem mýtů a pověr, odsuzování všech zjevně odporných, byť krom jejich slova a zjevu více žádný nezaznamenal. Nakonec i samotná netolerance vyvstává z rozličných pochodů v každé mysli. Být všichni totožní, nic z předchozího by nedostalo šanci vstoupit do hry. Dobrá rada by zůstala dobrou radou, nikoli kritikou, jak se tomu děje často nyní, vtip vtipem, pražádnou nevychovaneckou urážkou. Na první pohled by bylo zřejmé, co kdo chce sdělit, homogenita by všem trapasům zlámala vaz natřikráte. Jen bezezraký dokáže ladnost stejnorodosti odsoudit, přece nemůže ji vidět, natož si ji představit a uvažovat o ní. Avšak, docela nelogicky, ji často považuje za hloupost. A zavrhuje místo, kde subjektivní se rovná obecně platnému, neboť každý má shodný názor. Místo, kde není zla, neboť své vlastnosti každý uvědomělý uznává a vyzdvihuje nejen sobě, ale i druhým. Právě zde panuje čirá harmonie, ve společnosti rovných duší. Za tento ráj je třeba bojovat.
Samozřejmě i tato vize může být utopií, ulpí-li na rukou svého bezvěrce. Současné vědecké poznatky naštěstí kráčí pevným krokem vpřed, nadto, zejména ony mohou rozžehnout majáky bezchybných zítřků. Reflektorem osudu se stane klonování, na takové úrovni, že žádná vlastnost nebude dále nešiřitelná. To na sebe přirozeně váže i mentální dispozice, styl uvažování. Ovšem sama replikace jedinců nezaručí jejich shodnost, neméně důležitou roli obsadí výchova, jež bude muset být prováděna s nejlépe nulovými odchylkami od zvoleného standardu. Zkrátka tak, aby přilákala lodi k majáku a započala novou epochu, civilizaci dokonalých, na jedné vlně naladěných stvoření. Tam kdokoli bude vůdcem. Nechť je ideálu budoucnost nakloněna!
Komentáře