Ne modrým ptákům!

Zobrazeno: 738×

„Rozdíl mezi obyčejným a bohatým je ten, že bohatý nikdy neplatí za svoje chyby.“

Modrá – barva nebes, dálek i širých vod oceánů –, jak mocně a tajuplně zní. Žel, ve spojitosti s politikou naší vlasti zní přemocně, až hrůzostrašně a veskrze bezmocně. Přesněji, záleží na pohledu.

Dívá-li se modrý pták, z těch výšin nebeských, není divu, že svůj let vnímá s lehkostí. Protože coby pták, je svobodný. Létá si, kamkoli se mu zachce a vesele si prozpěvuje, jak skvělý je náš svět. Zpívá také o tom, že přece každý může létat, stačí jen chtít a zamávat perutěmi. Jemu se to zpívá, tam vysoko v oblacích – dolů na zem vždy jen slétne, aby nazobal si do volete zrní! Vůbec nemá potuchy, že ne všichni mají křídla. Ba dokonce – je tak bláhový, že snad zapomněl na to, že zrní, jímž plní své vole, nevzklíčilo zbůhdarma, ale jest výsledkem tvrdé práce neokřídlených. Pakliže by všichni poletovali v oblacích, hlady zhynulo by celé tvorstvo zakrátko! Ale to modrý pták neřeší, když může bez námahy sytiti se. Však mu pozemští ještě rádi dají zrna, když jim zvysoka tak krásně k práci zazpívá.

To bezkřídlec na zemi, svázán v okovech, těžce lopotí, by vypěstil nějaké to zrnko úrody. Pak, čas od času, z výšin sestoupí nenažraný modrý pták. Valnou část úrody sežere, načež pozemským na hlavy snese své lejno. Avšak okovy jim nedovolí vzepříti se, neb tmelí je strach z krkavců, již by modrý pták na zrádce povolal. Tudíž pouze svůj nepokoj v samém nitru dusí, byť by bylo možné změnu nastolit, našli-li by odvahy. Co nejhorší však je – když čas změny přichází, modrý pták počne zpívat vábivé tóny. Mnoha pozemským tento zpěv toliko učaruje, že ho nezaženou. Žádná změna nekoná se, modrý pták zobe víc a víc!

♦ ♦ ♦

Přes svou poněkud pohádkovou podobu, taková je situace v naší zemi. Chamtivost vládnoucích je stále odpornější a stejně tak i způsoby, jimiž z obyčejných ždímají prostředky na své vlastní černé podniky. Vlastní nenažranost schovávají za opatření proti krizi a nutnost utahovat opasky – jenže oni jsou těmi, kdo svým hamižným chováním, nehodným lidské bytosti, uvalují zemi v dluh, když namísto do veřejných zájmů investují do vlastních kapes. Pouze jejich zločiny vlast nyní krvácí!

Leč vskutku absurdní je, že my přesto jejich žvástům věříme. Věříme, že třeba je opasky utahovat. Nebo ač nespokojeni, prachprostě cosi potají mumláme, ovšem když můžeme dát najevo nesouhlas, neprojevíme zhola nic! Pokaždé se chytáme do pasti jejich libých tlachů o lepší budoucnosti, zániku korupce a dalším. Jenže o to právě jde, omámit nás dobrotami – toť cesta, jak osla za mrkví přimět jíti! Zpívají o demokracii, o svobodě, ale jen o své vlastní, cožpak to neslyšíte? Cožpak dlouhá léta zadlužování a korupčních kauz nejsou dostatečným důkazem, že jim na nás vůbec nezáleží? Přesto jsme stále tak tupí a jako oslové jdeme za mrkví, když je nám na chvíli ukázána. Vždyť jich, bohatých, je pouhé procento, devadesát devět zbylých se jimi bezmyšlenkovitě nechává ovládat. Postavte jednoho proti devětadevadesáti, kdo zvítězí, ten jeden? Nikoli. Tak přece, neostýchejme se jim postavit a říci ne.

Když roku 1989 vzplála Sametová revoluce, byl jsem velmi mladý. Příliš mladý na to, abych si ji pamatoval. Nicméně, vyprávění a historie sama podávají jasné svědectví: tehdy jste to byli vy, kdo rudým řekli ne. Povstali jste i přes nebezpečí, že budete potlačeni. Tehdy jste věřili, spojili své síly, a tudíž i zvítězili! Tehdy jste jasně dali najevo, že nad devětadevadesáti žádný jeden nemá moc.

Zato dnes se zdá, že jsme všichni zapomněli. Zapomněli jsme na ty, kým jsme byli. Nečinně přihlížíme, jak nás okrádají, a jediné, na co se zmůžeme, je nanicovaté mudrování do větru. Občané, vždyť jim jsme pro smích! Modří jsou dnes tam, kde tehdy rudí. Tak povstaňme a řekněme jim ne. Ne zadlužování! Ne nenažraným politikům a jejich přívržencům! Ne modrým ptákům!

Komentáře